Rychlý nohy ve Valmezu (MČR sprint a SŠ, 23.-24. 5.)

Po minulém víkendu a návštěvě šumavských hvozdů se tentokrát jelo závodit na Moravu, konkrétně na okraj Valašského království, konkrétněji do Valašského Meziříčí. Magnus totiž pořádal sprintový víkend a tam jsme přece nemohli chybět...

 

Po zběsilé jízdě a nákupu frgálů v místní pekárně konečně zastavuje Mírou řízený tranzit na parkovišti na okraji závodního prostoru. Po výstupu pokračujeme do arény (hřiště v areálu místní ZŠ), abychom shledali, že jsme tu víceméně první. Stavíme tedy stan na nejlepší místo v celé aréně, protože víme, jaká byla předpověď.

 

Je chvíli před dvanáctou, překvapivě stále nezačalo pršet a nás sedm je součástí dlouhého hadu lidí trousícího se do karantény (hřiště v areálu místní ZŠ, tentokrát na druhém břehu řeky). Karanténa je poněkud stísněná a k dokonalosti jí dovádějí 2 záchody, u kterých se před startem tvoří dlouhé, téměř neposouvající se fronty. Některé dámy s úsměvem tvrdí, že "se tu stojí fronty i na keře". Nicméně každý z nás se dle možností rozběhal, rozcvičil a vyrazil na trať.

 

Prostor sám o sobě nebyl (na rozdíl od loňska) ničím zajímavý, jenže tu byl Aljoša se svými Aljošovinami a ejhle, polovina ulic na starém městě je uměle zatarasená. Navíc je všude kontrol jak máku a hlavně blízko sebe, což vyústilo v až absurdní počet DISKů. Ty "pomohly" Vojtovi v H18 k zisku bronzové medaile (+ 0:34), Dan a Kuba obsazují 21. a 25. místo. Jak drak letěla v D16 Apča, a to také pro bronz (+0:24), Andrea 24., Nikča 33. Pro úplnost doplňme 19. Áďu v D18.

 

Po výborné večeři v místní pizzerii a večerní taktické poradě vše směřovalo k nedělním sprintovým štafetám. I v neděli bylo zataženo, trochu se ochladilo, po propršené noci stále trochu poprchávalo a běžecký povrch byl tudíž velmi mokrý. Díky výborným loňským výkonům si obě naše štafety vysloužily GPSky na všechny úseky. A bylo se na co dívat. Áčko začalo zostra a to včerejšími medailisty na prvních dvou úsecích. Apča se celou trať drží na špici a předává Vojtovi s minimální ztrátou na čelo. Vojta bojuje, a i když trochu ztrácí a docházejí mu síly, předává na v kontaktu na 4. místě. Na třetím úseku bohužel přichází kámen úrazu, na postupu na 2. kontrolu Andrea odbíhá na opačnou stranu a ztrácí cenné desítky vteřin. Předává Danovi v závěru první desítky a ten dobíhá pro konečné 11. místo. A béčko? Po třech úsecích (Áďa - Kuba - Nička) na dohled áčku. Ráďa koriguje na konečný 15. flek.

GPS: 1. úsek, 2. úsek, 3. úsek, 4. úsek

 

Pak už následovala pohodová cesta domů. Na loňská umístění ze Smiřic jsme sice nenavázali, ale zato vezeme 2 medaile a s chutí (a celkem trefně) jsme si v tranzitu s rádiem zazpívali, že "...není nutno, aby bylo přímo veselo. Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo...".

foto: Kade


Vojtěch Netuka | 25.5.2015

zpětzpět